Moje cesta k čínské malbě

"Dvě knihy a dva strýcové: dvě cesty, které mě dovedly zpět k malbě"

V dětství jsem měla dva strýce – oba byli malíři, ale každý z nich šel úplně jinou cestou.

Jeden byl samouk, který se učil u několika mistrů a spoléhal hlavně na vlastní praxi.

Druhý vystudoval výtvarnou akademii a měl silné teoretické zázemí i určitý věhlas.

Oba mi věnovali knihu.

Dvě knihy – dvě cesty – které se dnes znovu setkávají v mé vlastní malbě.

1) Třetí strýc a "Jieziyuan Huapu" – cesta od kořenů

Před mým odjezdem do zahraničí jsem s maminkou navštívila třetího strýce.

Z police vytáhl starý svazek Jieziyuan Huapu (芥子园画谱) a řekl:

"Maluj všechno. Hodně maluj. A jednou tomu porozumíš."

Je to klasická příručka čínského malířství – plná motivů krajiny, stromů, květin i ptáků.

Ale také kniha své doby:

Jako dítě jsem tomu nerozuměla.

Po mnoha letech v zahraničí zůstala kniha doma – jako by v knihovně čekala na chvíli, kdy se k ní vrátím.

Až když jsem se znovu začala věnovat malbě, otevřela jsem ji a náhle pochopila, že celou dobu čekala na chvíli, kdy budu připravená.

2) Druhý strýc a moderní učebnice krajiny – cesta porozumění

Druhý strýc, absolvent výtvarné akademie, mi daroval úplně jinou knihu: učebnici moderní krajinomalby.

Byly v ní jasné, srozumitelné teorie:

A tato kniha přesně doplnila to, co Jieziyuan Huapu postrádá: kde stará příručka učí techniku, moderní učebnice vysvětluje smysl.

Dohromady tvoří celek.

3) Dvě knihy, které se spojily v pravý čas

Teprve nedávno jsem si uvědomila, že tyto dvě knihy jsou vlastně dva životní příběhy mých strýců:

jeden plný intuice a praxe,

druhý založený na akademické tradici.

A obě cesty dnes žijí i ve mně.

Když jsem ty knihy po letech znovu otevřela, měla jsem pocit, jako by mi oba strýcové tiše říkali:

"Pokračuj. Teď je ten správný čas."