64. Neosamělý na horské cestě 《山行不孤》

————

中文原诗

山寂无声处，

紫霞东来浮。

独行不觉寒，

仙居何来孤？

———————

Překlad do češtiny（捷克语翻译）

Hora tiše v tichu spí,

fialový opar míří na východ.

Jdu sám, a přesto necítím chlad —

kde sídlí nesmrtelní, jak by tu mohl být žal z osamění?

————————

Poznámka autora（作者说明 / 诗后小记）

V podvečer jsem vystoupala na horu sama. Mlhy visely nízko a vzduch byl chladný a tichý. Náhle jsem spatřila jemný fialový závoj, jak se pomalu sunul do východního úbočí, jako by připomínal staré rčení o "fialové záři přicházející z východu". V tu chvíli se mé srdce zvláštně uklidnilo. Ačkoli jsem šla sama, necítila jsem chlad. Pomyslela jsem si, že možná právě zde sídlí nesmrtelní — a na takovém místě, odkud by se mohla vzít samota? Proto vznikla tato báseň.

"Fialová záře přicházející z východu" (紫气东来, Ziqi Donglai) je tradiční čínský symbol, který označuje dobré znamení, příchod požehnání nebo přítomnost nesmrtelných bytostí.

V čínské kultuře se fialová barva spojuje s duchovnem, tajemstvím a světem bohů. Podle starých legend se nad místy, kde pobývají nesmrtelní, objevuje jemná fialová mlha či záře.

Proto když básník vidí fialový opar mířící z východu, chápe to jako znamení nadpřirozené přítomnosti — něco čistého, vznešeného a nepozemského.