Čtyři mniši rané dynastie Čching （清初四僧）

Bada Shanren · Shitao · Hongren · Kuncan

— když malba nahradila hlas

Když dynastie Ming padla a země se ocitla v chaosu, mnoho učených a aristokratických rodin přišlo o svůj svět – o postavení, domov i směr.

V této ztrátě vznikla zvláštní skupina malířů: čtyři muži, kteří se uchýlili k mnišskému životu a kteří malbou zachraňovali vlastní duši.

V Evropě jsou známí jako "Four Monks of Early Qing", i když netvořili žádnou školu.

Spojuje je spíše vnitřní osud než formální styl.

 Proč "čtyři mniši"?

Všichni čtyři prošli obdobím, kdy vstoupili do kláštera:

• Hongren – tichý mnich z pohoří Huangshan
• Kuncan – poutník mračných hor
• Bada Shanren – mnišské jméno "Xuege"
• Shitao – mnich jménem "Yuanji"

Slovo "mnich" zde není jen označení povolání.

Je to výraz doby, kdy se člověk pokouší přežít tím, že se stáhne do ticha.

Jejich význam

Tito čtyři malíři přinesli do čínské malby něco zcela nového:

osobní hlas a osobní bolest.

Jejich krajiny nejsou "pohledy na hory".

Jsou to vnitřní deníky, reakce na rozpad starého světa.

A proto mají dodnes tak silný účinek –

nejsou to obrazy přírody, ale obrazy lidského srdce.

Hongren (弘仁, 1610–1664) – chladná meditace Huangshanu

Hongren maloval jako člověk, který se snaží zachovat klid uprostřed ztráty.

Jeho krajiny jsou čisté, střídmé a téměř meditativní.

Tenká, disciplinovaná linie působí jako pomalý dech.

Skály a svahy Huangshanu nejsou dramatické –

nesou tichou, kontrolovanou bolest.

Kuncan (髡残, 1612–1673) – poutník temných hor

Kuncanovy kompozice jsou divoké, neklidné a plné prudkých kontrastů.

Hory se lámou, klesají a někdy vypadají, jako by se měly zřítit.

Je to malíř, který procházel temnotou a snažil se v ní nerozpadnout.

Jeho krajiny jsou jako svět po bouři – nebo člověk po velké ztrátě.