52. Šesté jaro pod paulovnií 《紫桐第六春》

Autor / 作者：Yiye Yixin 一叶医心

Jazyk / 语言：čínsky（中文原诗）

———————-

中文原诗

相聚有时别亦时，

紫桐花落第六枝。

晨舞轻啼迎曦露，

晚鸣呢语报安辞。

羽声相伴情难舍，

心照无语意自知。

———————

Překlad do češtiny（捷克语翻译）

Šesté jaro pod paulovnií

Setkání má čas, loučení též,

šestý květ spadl z fialové větve.

Ranní tanec, zpěv při úsvitu,

večerní šepot v tichém rozmluvě.

Společný zpěv, cit těžko zlomit,

mlčky spojení, srdce ví beze slov. 

————————-

Poznámka autora（作者说明 / 诗后小记）

Tato báseň byla napsána na památku mého vztahu s malým ptáčkem (křepelka jménem Slunečnicovi květ), který mě provázel po šest jarních let. Od prního setkání na jaře až po dnešní šesté kvetení fialového paulovnie, květ opadává a ptáček chřadne - srdce plné emocí, jež se přelily do několiká veršů. 

Každé ráno mává křídly jako v tanci, někdy tiše zpívá na pozdrav; každou noc švitoří jako by přál dobrou noc. Ačkoli nemluví lidskou řečí, denní soužití nás spojilo mlčenlivým porozuměním. 

Dnes, když sledují padající květy paulovnie, citím, že osud tiše plyne dál. Tato báseň je tedy záznamem našeho pouta, aby nebylo zapomenuto, až květ opadne a ptáček odletí. 

Ať toto něžné souznění zůstane navždy uchováno v paměti, i kdyby se jednou rozplynulo v šum lesa a oblohy. Ať tyto verše doprovazí mého malého přítele na jeho cestě.