Shitao （石涛）- mnich, který znovu vynalezl krajinu

Shitao (石涛, 17.–18. století) byl malíř, mnich a myslitel, který se narodil jako potomek dynastie Ming.

 Když Mingové padli a k moci nastoupila nová dynastie, ztratil nejen své postavení, ale i svůj "původní svět". Jako mnoho jiných se uchýlil do kláštera a přijal jméno "Kuguo Heshang" – "mnich Hořké tykve". Hořkost dějin se u něj spojila s velkou vnitřní energií a svobodou v malování.

⸻

Krajina jako vnitřní svět

Na první pohled jsou jeho obrazy "jen" krajiny – hory, skály, stromy, cesty, mlhy.

Ale pro Shitoa krajina nebyla jen opis přírody.

Byla to podoba vnitřního světa:

• hory jako síla a stálost,

• cesty jako hledání a putování,

• mlha a prázdno jako místo, kde se může ztratit i znovu najít lidská duše.

Často cestoval, poznával různá místa, ale to nejdůležitější se odehrávalo vevnitř:

přetvářel krajinu tak, aby nesla jeho vlastní pohled, nejen "správné" tvary.

⸻

"Jedna čára" jako vesmír

Shitao byl také teoretik. Ve svých textech o malbě mluví o tom, že celý obraz se rodí z "jedné čáry" (一画).

V té jediné čáře se může objevit:

• rytmus hory,

• proud vody,

• váha kamene,

• dech člověka, který drží štětec.

Nejde o mechanické napodobení skutečnosti, ale o živou stopu – gesto, ve kterém je přítomný malíř

celým svým tělem i duší.

Proto jeho krajiny často vypadají velmi svobodně:

• čáry jsou někdy rozbité, trhané,

• jindy plynou jako voda,

• kompozice může být odvážná, asymetrická,

• některé části jsou jen naznačené.

Pro dnešního diváka může být Shitao překvapivě blízký modernímu "expresivnímu" nebo "abstraktnímu" umění.

⸻

Proti pravidlům, pro živost

Žil v době, kdy existovalo mnoho pravidel, škol a "správných způsobů" malby.

On sám však často kritizoval slepé následování tradice,

pokud v ní chybí živost a osobní zkušenost.

Podporoval myšlenku, že malba má vycházet z vlastního vidění a vlastní cesty:

Nestačí kopírovat mistry. Je potřeba jít do hor, dívat se, dýchat, a pak nechat ruku, aby našla svou vlastní čáru.

Shitao a Bada Shanren bývají dnes často zmiňováni vedle sebe. Ne proto, že bychom měli mnoho dochovaných zpráv o jejich osobním přátelství, ale proto, že sdíleli podobný osud a vnitřní téma.

Oba byli spojováni s rodem dynastie Ming,

oba prožili její pád,

oba se uchýlili k mnišskému životu a k malbě.

Zatímco Shitao hledal svobodu v odvážných krajinách a ve svých textech o malířství,

Bada Shanren skryl bolest a ironii do černobílých zkratek, velkých očí ptáků a ryb a do rozlehlého ticha prázdných ploch papíru.

Možná spolu v běžném životě netrávili mnoho času. Ale jejich obrazy působí, jako by mezi nimi probíhal tichý rozhovor – o ztraceném světě, o vnitřní svobodě a o tom, jak lze žít dál, když se vše kolem změnilo.

⸻

Proč je Shitao zajímavý pro dnešního člověka?

Shitao propojuje několik rovin:

• prožil pád jednoho světa a přechod do nového pořádku,

• hledal útočiště v klášterech, horách a malbě,

• dokázal spojit hlubokou tradici s velkou osobní svobodou.

Pro dnešního diváka může být inspirací:

• jak žít v době velkých změn, aniž bychom se vzdali vlastní citlivosti;

• jak použít umění ne jen k "hezky vypadá", ale jako cestu, jak si uspořádat vnitřní svět;

• jak se nebát prázdna v obraze – i v životě – a vnímat ho jako prostor pro nový dech.

⸻