60. Zvuk flétny 《箫声》

Autor / 作者：Yiye Yixin 一叶医心

Jazyk / 语言：čínsky（中文原诗）

——————-

中文原诗

雾锁幽林路渺冥，

清音随气入云屏。

遥看白茫疑似梦，

近闻箫韵道人心。

乌发垂肩麻布素，

长叹红尘多变数。

把酒青天独问君，

野鹤常随作良朋。

———————

Překlad do češtiny（捷克语翻译）

V mlze se ztrácí stezka v tichém hvozdu,

čistý tón s dechem stoupá k nebesům jak k plátnu z mraků.

Z dálky ta běloba je snad jen sen, tak klamný stín,

zblízka však zvuk flétny otvírá srdce poutníka i mudrcův klidný stín.

Černé vlasy po ramena, v lněném, prostém šatu,

dlouze si povzdechne nad světem, kde proměnlivost vládne osudu.

S číší vína k modré obloze se v samotě ptám jenom tebe:

divoký jeřábe z hor, buď navždy mým dobrým druhem pod nebem.

————————

Poznámka autora（作者说明 / 诗后小记）

V této básni se objevuje postava poutníka nebo "daoisty" – člověka, který se vzdaluje od rušného světa, ale pořád o něm přemýšlí.

Sedí někde v mlžném lese, hraje na flétnu a jeho hudba splývá s mlhou a mraky. Z dálky všechno vypadá jako sen, zblízka ale ve zvuku flétny cítíme jeho nitro.

Jednoduché oblečení z hrubého plátna a rozpuštěné vlasy ukazují, že žije skromně a stranou společnosti. Když si povzdechne nad "proměnlivostí světa", jde o stížnost na nestálost osudu, vztahů i lidské slávy – v čínské tradici se tomu říká "červený prach", tedy prach světa.

Když zvedá číši vína k nebi, neptá se jen nebe, ale zároveň sám sebe. Je to tiché tázání po smyslu života, po tom, kam má dál jít.

Poslední verš mluví o "divokém jeřábu" jako o dobrém příteli. V čínské poezii jeřáb často symbolizuje volnost, čistotu a bytost, která nežije podle pravidel společnosti. Tím, že ho básník nazývá "přítelem", vyjadřuje touhu mít společníka, který je stejně svobodný a neulpívá na slávě ani majetku – možná je to ve skutečnosti obraz druhého, svobodnějšího já.