56. Pozorovat nespočet cest a poznat Velkou Cestu 《观万行，知大道》

Autor / 作者：Yiye Yixin 一叶医心

Jazyk / 语言：čínsky（中文原诗）

———————

中文原诗

水甘居下润无声，

木舍躯干寄羽灵。

万象以身扶众命，

慈心遍布在苍冥。

———————

Překlad do češtiny（捷克语翻译）

Voda tiše bydlí dole a beze slov vše tiše zavlaží,

strom se vzdá vlastního kmene, aby dal útočiště ptáku v koruně.

Všechny jevy v tomto světě nesou svým tělem život druhých,

a soucitné srdce se rozprostírá celým nebeským prostorem.

————————-

Poznámka autora（作者说明 / 诗后小记）

V této básni se objevují zdánlivě jednoduché obrazy: voda, strom, ptáci a "všechny jevy světa".

V čínské tradici ale nejsou jen přírodními motivy – ukazují, jak se projevuje "Velká Cesta" (Dao).

Voda "ráda zůstává dole" a v tichosti zavlažuje vše, čeho se dotkne.

Neprosazuje se, netlačí se nahoru, ale bez ní by nic nemohlo růst.

Strom stojí na místě, vypadá, že žije jen "pro sebe", ale svým kmenem a větvemi nese ptáky, listy, stín i kyslík pro jiné bytosti.

Verš o "všech jevech, které svým tělem nesou život druhých" připomíná,

že každá bytost, věc i vztah v sobě nese kus odpovědnosti za ostatní.

Často si to neuvědomujeme, ale jsme navzájem oporou – stejně jako voda pro rostliny a kmen pro ptáky.

Poslední řádek mluví o "soucitném srdci", které se rozprostírá celým nebem.

Nejde o sentiment, ale o jistý způsob vidění světa:

když se díváme na "tisíce cest" života – na chování vody, stromů, lidí i zvířat –

můžeme v nich objevit jednu společnou "Velkou Cestu":

žít tak, aby z nás měli užitek i druzí, tiše, bez nároku na slávu.

Báseň se tedy neptá jen po přírodě, ale po tom, jak můžeme i my být "vodou" nebo "stromem" pro někoho dalšího.