54. Ozvěna v horském údolí《山谷回声》

Autor / 作者：Yiye Yixin 一叶医心

Jazyk / 语言：čínsky（中文原诗）

———————

中文原诗

碧湖不语映云天，

空谷有声生万千。

草木葱茏光日赋，

幽林无色寂如烟。

双溪如泪行山脉，

寸壤皆怀感念全。

羽音不散随风去，

清气温柔四面传。

——————-

Překlad do češtiny（捷克语翻译）

Smaragdové jezero mlčí a jen tiše zrcadlí nebe s oblaky,

prázdné údolí má svůj hlas a z něj se rodí nespočet ozvěn.

Tráva a stromy bujně rostou, slunce jim vtiskuje svůj jasný příběh,

v hlubokém lese se barvy vytratí a ticho se rozplyne jak jemný dým.

Dva potoky stékají dolů jak slzy podél horských žil,

každý kousek půdy v sobě nese úplnou vzpomínku a vděčnost.

Šelest tvých křídel se nerozplyne, jen se nechá odnést větrem,

a něžný, čistý dech tu zůstává a tiše proudí ze všech stran.

—————————-

Poznámka autora（作者说明 / 诗后小记）

Tato báseň je věnována malé křepelce, která žila v mém domově.

Na první pohled může text působit jako krajinná lyrika – jezero, hory, údolí, potoky.

Ale za těmito obrazy se skrývá tiché poděkování za společný čas

a otázka, kam mizí láska, když bytost, kterou milujeme, už není nablízku.

V básni se objevují dvojice, které si navzájem odpovídají:

smaragdové jezero a nebe s oblaky,

hlas a ozvěna v prázdném údolí,

horská žíla a dva potoky podobné slzám,

šelest křídel a vítr v korunách stromů.

Nic tu není úplně samo – každá věc má svůj odraz, svoji odpověď.

Tak je to i s láskou ke zvířeti.

Zdá se, že jednoho dne náhle skončí – tělo zmizí, zvuk křídel utichne.

Ale láska sama se neztrácí, jen mění podobu:

z vnější přítomnosti se stává vnitřní silou,

která dál formuje naši citlivost, způsob, jak se díváme na svět a na druhé.

Verš o "šelestu tvých křídel, který nehasne, jen se mísí s větrem",

a poslední obraz "čistého, něžného dechu, který se šíří ze všech stran"

jsou právě o této proměně.

Ptáček už nelétá v našem pokoji –

ale to, co tu z jeho života zůstalo, se rozprostřelo do prostoru,

jako jemný vzduch, který nás tiše obklopuje.

"Ozvěna v horském údolí" je proto básní o tom,

že láska se smrtí nezmizí.

Vrací se k nám v jiných podobách –

někdy jako vzpomínka, někdy jako klid,

někdy jako mírná, téměř nepostřehnutelná něha,

která se šíří do všech stran.