40. Dva břehy nebe a moře《天海两岸》

Autor / 作者：Yiye Yixin 一叶医心

Jazyk / 语言：čínsky（中文原诗）

———————

中文原诗

迁鸟翱翔九万里，

比翼相依逐远风。

深渊静黯藏幽魄，

莫叹云天两界分。

云上鸾凰随性聚，

浪起游鳞任去留。

——————-

Překlad do češtiny（捷克语翻译）

Stěhovaví ptáci se vznesou do devadesáti tisíc mílí,

v páru se k sobě tisknou a ženou se za dálkovým větrem.

Hlubina tiše temní a skrývá nejasné duše,

nežaluj, že nebe s propastí patří ke dvěma světům.

Nad oblaky se volně schází luan a fénix,

a ve vlnách ryby putují dál, či zůstávají, jak samy chtějí.

————————

Poznámka autora（作者说明 / 诗后小记）

Báseň využívá tradiční čínské obrazy – ptáky vznášející se k nebi, tiché hlubiny i mýtické tvory – ale její hlavní myšlenka je jednoduchá a velmi lidská:

To, jací jsme uvnitř, určuje, koho ve svém životě potkáváme a jaký svět kolem sebe vytváříme.

V čínské kultuře má tato myšlenka dlouhou tradici. Vychází z I-ťingu i taoismu:

"Podobné se přitahuje. Bytosti se sdružují podle své povahy."

Člověk s otevřeným a svobodným duchem vstupuje do světa lehkosti – tak jako ptáci, kteří letí bok po boku v harmonii.

A ten, kdo v sobě nosí napětí či strach, často končí mezi lidmi, kteří jednají podobně – v prostředí, kde převládá boj, nedůvěra nebo vzájemné využívání.

I mýtický luan a fénix se setkají jen tehdy, když je jejich povaha v souladu; ryby ve vlnách zase ukazují volnost jít, kam je jejich přirozenost vede.

Tyto obrazy nejsou jen popisem přírody – jsou malou mapou různých "světů", do nichž může člověk vstoupit podle toho, jaký je jeho vnitřní tón.

Báseň nám tak jemně připomíná:

když změníme svůj vnitřní svět, promění se i svět, který k sobě přitahujeme.