29. První závan teplo v zimních horách 《寒山初暖》

Autor / 作者：Yiye Yixin 一叶医心

Jazyk / 语言：čínsky（中文原诗）

———————
 中文原诗
 

山径隐隐雾中藏，

深林深处草堂凉。

牛哞鹅唤迎来客，

寒尽山晴暖入乡。

——————-

Překlad do češtiny（捷克语翻译）

 Stezka v horách se lehce skrývá v mlze,

v hlubokém lese chladne tichá travnatá chata.

Býčí bučení a husí volání vítají příchozího hosta,

zima už odezněla – slunce nad horami přináší do kraje teplo.

——————

Poznámka autora （作者说明 / 诗后小记）
 

V této krátké básni se setkává chlad a teplo – ne jako protiklady, ale jako dvě fáze téhož jarního dne.

Horská stezka zahalená mlhou a hluboký les působí nejprve tichým, až zimním dojmem. Přicházející poutník může cítit osamělost i chlad, jaký známe z časného jara v horách.

A právě v této chvíli se objeví náznak lidského i přírodního tepla:

skromná chata ukrytá mezi stromy a zvířata, která svými hlasy vítají návštěvníka. Bučení krav a volání hus zde nejsou jen zvuky venkova – jsou to známky života, které člověku připomenou, že není sám.

Zvířata, dům a jarní světlo společně vytvářejí okamžik tichého štěstí:

teplo nepřichází jen z počasí, ale i z pocitu, že člověk někam patří.

Na konci básně se proto teplo "vrací do krajiny" – nejen jako sluneční paprsek, ale jako jemné oživení srdce, které zažívá poutník při příjezdu do jarní vesnice.