Čínský štětec – srdce tradiční malby

Čínský štětec je jednoduchý, ale zároveň nesmírně citlivý nástroj.

Je mostem mezi tělem, myslí a papírem.

Ať už jde o jemnou linku květu nebo divoký tah krajiny –

vždy nese otisk člověka, který jej drží.

Tento článek vám představí, jaké druhy štětců existují, z čeho se vyrábějí, jak se používají a jak se jejich podoba vyvíjela v dějinách.

1. Z čeho je čínský štětec vyroben?

Tradiční štětec (毛笔 máobǐ) se skládá ze dvou částí:

• Rukojeť

Nejčastěji z:

bambusu
dřeva (santal, eben)
slonoviny či rohoviny (historicky)
keramiky či kovu (u luxusních variant)

• Štětina

Čínské štětce mají mnoho druhů podle použité srsti:

Čínské štětce se tradičně rozlišují podle druhu chlupu a jeho vlastností. Každý typ se hodí k jinému způsobu malby a nabízí jiný pocit při práci.

1. Měkké štětce (ruanbi – 软笔)

Měkké štětce jsou vyrobeny z jemných a pružných chlupů, například z kozí srsti. Dobře drží velké množství inkoustu nebo barvy, proto se používají hlavně pro plynulé tahy, jemné přechody a malbu větších ploch. Jsou ideální pro volnou, uvolněnou malbu "xieyi".

2. Tvrdé štětce (yingbi – 硬笔)

Tvrdé štětce se vyrábějí z pevných chlupů, typicky z lasičky nebo kun (v čínštině se "vlčí chlup" často používá jako technický termín pro tento typ srsti). Tento štětec dobře drží tvar a umožňuje přesné, ostré linie. Je vhodný pro detaily, jemné obrysy a pro techniku gongbi, která vyžaduje přesnou kontrolu.

3. Smíšené štětce (jianhao – 兼毫)

Smíšené štětce kombinují měkké i tvrdé chlupy. Přinášejí výhody obou typů – mají dobrou pružnost, drží tvar, ale zároveň pojmou více inkoustu. Jsou univerzální a oblíbené pro různorodé styly malby i kaligrafii.

4. Speciální štětce

Kromě běžných typů existují i speciální štětce: například štětce na textury, na mnohočetné linky, štětce se špičkou rozdělenou na několik částí, nebo velmi velké štětce na nástěnné malby. Ty se používají především pro specifické efekty a techniky.

Štětce z rostlinných vláken

Kromě tradičních štětců z zvířecích chlupů existují také štětce vyrobené z rostlinných vláken. Nejsou běžné v klasické čínské malbě, ale patří k starším nebo lidovým technikám. Používaly se například:

vlákna z trávy nebo rákosu,
kůra nebo kořínky rostlin,
vlákna z bambusu.

Takové štětce jsou tvrdší, rychleji se opotřebují a hůře drží inkoust, ale dokážou vytvořit zajímavé, nepravidelné struktury. Proto se dnes používají spíše pro speciální efekty, textury, nebo v rámci rekonstrukce starých technik. Někdy je řemeslníci vyrábějí jako ukázku tradičního způsobu, jak si lidé dříve pomáhali v dobách, kdy neměli přístup ke kvalitním zvířecím štětcům.

Nejsou určeny pro jemné detaily, ale jejich "nedokonalost" dává malbě přírodní, syrový a autentický charakter, který klasické štětce někdy neumí vytvořit.

2. Jak se štětce třídí?

a) Podle tvrdosti

Měkké (软毫) – z kozí srsti
Tvrdé (硬毫) – nejčastěji vlk/lasice
Smíšené (兼毫) – pro univerzální použití

b) Podle velikosti

velké štětce – krajina, "splývavé" tahy
střední – běžná malba
malé – detaily, květy, zobáčky ptáků, stébla trávy

c) Podle účelu

Štětec na kaligrafii (dlouhá špička, pružný)
Štětec na malbu (malířské – často smíšené srsti)
Speciální štětce – například na textury skal, na bambus nebo orchideje.

3. Jaký štětec pro jakou techniku?

• Gongbi (工笔, detailní malba)

Používají se malé a tvrdší štětce (lasice, vlk).

Umožňují kreslit jemné linie, okraje, peří, stábelka.

• Xieyi (写意, volná malba)

Vhodné jsou měkké kozí štětce – dokážou vytvořit

velké tahy inkoustu, plynulost a atmosféru.

• Krajina (山水)

Často kombinace dvou štětců:

– tvrdý na strukturu skal,

– měkký na mlhu, vodu a mytí inkoustu.

4. Historie: čím se malovalo před vynálezem štětce?

Nejstarší čínská malba začala rytím do kostí a malbou přírodními barvami na stěny a hedvábí.

Podle archeologie se první štětce objevují přibližně 400–300 př. n. l.

A od dynastie Han (2. stol. př. n. l.) se tvar štětce téměř nezměnil – což svědčí o dokonalosti designu.

Před štětcem se malovalo hlavně:

větvičkami
bambusovými tyčkami
stébly trávy
pigmentem nanášeným prstem

Štětec ale přinesl něco zásadního:

Jedna čára může být tenká, široká, suchá, mokrá, rychlá i pomalá.

A právě v tom se zrodila čínská kaligrafie i malba.

5. Jak štětec měnil malbu v průběhu staletí

Dynastie Jin–Tang: vznik virtuózní kaligrafie
Song: precizní gongbi + rozkvět krajinářské malby
Yuan: literátská malba – štětec jako "hlas duše"
Ming–Qing: různé školy a osobní styly (Dong Qichang, Bada Shanren, Shitao)
Moderní doba: kombinace tradičních štětců s evropskou malbou

Štětec nikdy nezmizel.

Stačilo změnit ruku – a změnil se i styl dějin.

6. Proč je čínský štětec tak zvláštní?

Protože reaguje na každou myšlenku.

Evropský štětec vytváří stopu podle techniky.

Čínský štětec vytváří stopu podle vnitřního stavu člověka.

Proto se říká：

"Štětec je prodloužením dechu."

A kdo rozumí štětci, ten rozumí i malbě.